Jednodruhové koření

Řadit podle:
PÓR ZAHRADNÍ (Allium porrum)
je druh zeleniny z čeledi amarilkovitých. Z botanického hlediska patří do rodu česnek (Allium). Jedná se o dvouletou až vytrvalou rostlinu rostlinu, na bázi s válcovitou, vejčitou až kulovitou cibulí, často s vedlejšími cibulkami. Stonek je dosti robustní, do asi třetiny až poloviny krytý pochvami listů. Listy jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami. Květy jsou oboupohlavné, ve vrcholovém květenství, jedná se hlávkovitě stažený zdánlivý okolík,ve skutečnosti to je stažené vrcholičnaté květenství zvané šroubel. Květenství je podepřeno toulcem.
Pór byl vypěstován z divokého druhu Allium ampeloprasum, který má domovinu v jižní Evropě a jihozápadní Asii, ale také v jižní Anglii a v Persii. Byl pěstován již Egypťany, Řeky a Římany ve starověku. Na více místech se o něm zmiňuje také Starý zákon. Římané si ho tak oblíbili, že měli dokonce zvláštní název pro zahrádky, na kterých ho pěstovali. Říkali jim porrinae. Dnes je pórek považován v Anglii a v Americe obvykle jen za zeleninu, ale na evropském kontinentě a zvláště ve Francii patří také mezi koření.
Více informací
RAJČE JEDLÉ (Lycopersicon esculentum)
Více informací
RAJČE JEDLÉ (Lycopersicon esculentum)
Více informací
RAJČE JEDLÉ (Lycopersicon esculentum
Více informací
ROZMARÝN LÉKAŘSKÝ (Rosmarinus officinalic) Rozmarýn lékařský je stálezelená trvalka z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), vysoká až 1,5m. Má modrozelené listy vonící po pryskyřici. Kvete malými fialově zbarvenými květy. Pochází ze Středomoří, kde i dnes roste divoce. V současné době se převážně pěstuje ve Španělsku, Francii, Americe a severní Africe. Rozmarýn si zachovává svou vůni i po dlouhém vaření, využívá se k rybám a darům moře, výtečně ochutí dušené či pečené skopové, králičí a drůbeží maso, hodí se k dušené zelenině, bramborovým pokrmům, ale i k dochucení omáček a šťáv k rožněnému a grilovanému masu. Je součástí mnoha kořenících směsí (paela, gyros, kebab, barbecue aj.). Užívá se při žaludeční nevolnosti, při kolikách, křečích a žlučníkových problémech. Rozmarýn zklidní organismus a příznivě působí na krevní oběh. Má dobré insekticidní a dezinfekční účinky.
Více informací
ROZMARÝN LÉKAŘSKÝ (Rosmarinus officinalic) Rozmarýn lékařský je stálezelená trvalka z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), vysoká až 1,5m. Má modrozelené listy vonící po pryskyřici. Kvete malými fialově zbarvenými květy. Pochází ze Středomoří, kde i dnes roste divoce. V současné době se převážně pěstuje ve Španělsku, Francii, Americe a severní Africe. Rozmarýn si zachovává svou vůni i po dlouhém vaření, využívá se k rybám a darům moře, výtečně ochutí dušené či pečené skopové, králičí a drůbeží maso, hodí se k dušené zelenině, bramborovým pokrmům, ale i k dochucení omáček a šťáv k rožněnému a grilovanému masu. Je součástí mnoha kořenících směsí (paela, gyros, kebab, barbecue aj.). Užívá se při žaludeční nevolnosti, při kolikách, křečích a žlučníkových problémech. Rozmarýn zklidní organismus a příznivě působí na krevní oběh. Má dobré insekticidní a dezinfekční účinky.
Více informací
ROZMARÝN LÉKAŘSKÝ (Rosmarinus officinalic) Rozmarýn lékařský je stálezelená trvalka z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), vysoká až 1,5m. Má modrozelené listy vonící po pryskyřici. Kvete malými fialově zbarvenými květy. Pochází ze Středomoří, kde i dnes roste divoce. V současné době se převážně pěstuje ve Španělsku, Francii, Americe a severní Africe. Rozmarýn si zachovává svou vůni i po dlouhém vaření, využívá se k rybám a darům moře, výtečně ochutí dušené či pečené skopové, králičí a drůbeží maso, hodí se k dušené zelenině, bramborovým pokrmům, ale i k dochucení omáček a šťáv k rožněnému a grilovanému masu. Je součástí mnoha kořenících směsí (paela, gyros, kebab, barbecue aj.). Užívá se při žaludeční nevolnosti, při kolikách, křečích a žlučníkových problémech. Rozmarýn zklidní organismus a příznivě působí na krevní oběh. Má dobré insekticidní a dezinfekční účinky.
Více informací
SATUREJKA (Satureja hortensis) Saturejka je jednoletá bylina dorůstající výšky až 50cm. Má tmavě zelené, kopinaté listy, sdružené do páru stojících proti sobě. Tvoří kompaktní keříčky s plstnatou lodyhou. Květy jsou bílé, růžové nebo fialové. Pochází z východní oblasti Mediteránu až po Irán. Dnes se pěstuje v celém Středomoří, střední Evropě, západní Asii a Indii, ale i v jižní Africe a Severní Americe. Saturejka se hodí k ochucení masových a zeleninových pokrmů, nádivek, přidává se do uzenin, skopového a králičího masa a zvěřiny, do pikantních polévek a omáček. Je výborná s tučnými rybami (úhoř, amur, sumec, makrela). Je vhodná do pokrmů z luštěnin a košťálovin. Napomáhá proti plynatosti a střevním katarům, působí jako antiseptikum při onemocnění horních cest dýchacích.
Více informací
SATUREJKA (Satureja hortensis) Saturejka je jednoletá bylina dorůstající výšky až 50cm. Má tmavě zelené, kopinaté listy, sdružené do páru stojících proti sobě. Tvoří kompaktní keříčky s plstnatou lodyhou. Květy jsou bílé, růžové nebo fialové. Pochází z východní oblasti Mediteránu až po Irán. Dnes se pěstuje v celém Středomoří, střední Evropě, západní Asii a Indii, ale i v jižní Africe a Severní Americe. Saturejka se hodí k ochucení masových a zeleninových pokrmů, nádivek, přidává se do uzenin, skopového a králičího masa a zvěřiny, do pikantních polévek a omáček. Je výborná s tučnými rybami (úhoř, amur, sumec, makrela). Je vhodná do pokrmů z luštěnin a košťálovin. Napomáhá proti plynatosti a střevním katarům, působí jako antiseptikum při onemocnění horních cest dýchacích.
Více informací
SKOŘICE CELÁ 8cm (Cinnamomum cassia) Ke komerčně nejvýznamnějším druhům skořicovníku patří tyto dva druhy, skořicovník čínský (Cinnamomum casia), kde se kůra získává z větví starších stromů. Je méně aromatická a tmavěji zbarvená a skořicovník ceylonský (Cinnamomum verum), pocházející z Indie, kde se kůra získává z tříletých výhonů. Oba druhy jsou tropické dřeviny z čeledi vavřínovitých (Lauraceae). Skořice pochází z Cejlonu. Dnes se pěstuje na plantážích v malých keříčkách v Indii, Indonesii, Číně a Vietnamu. V evropské kuchyni je skořice využívána především k dochucení a ovonění sladkých pokrmů, dortů a moučníků, používá se do svařených vín a punčů, přidává se do kompotů, kečupů a k dochucení tradiční rajské omáčky. V asijské kuchyni má mnohem širší využití, přidává se do mnoha kořenících směsí, ale i do luštěnin, obilovin a pokrmů ze zeleniny. Skořice odstraňuje křeče, upravuje trávení a zvyšuje apetit. Olej z kůry skořicovníku působí antisepticky, prohřívá a prokrvuje celý organismus, povzbuzuje srdce a krevní oběh.
Více informací
SKOŘICE PRAVÁ CEJLONSKÁ
Skořice z Cejlonu je nejkvalitnější skořicí na světě. Má velmi intenzivní sladkou chuť a vůni. Poznáte ji jednoduše tak, že ji prostě přímo ochutnáte. Zaručeně na první dobrou poznáte rozdíl mezi Cejlonskou skořicí a její kolegyni skořici Cassia, která je levná a daleko méně kvalitní.
Skořice je vhodná snad do všech druhů sladkých pokrmů – do snídaňových cereálií, jogurtu, pečiva, bábovek, koláčů, muffinů, ovoce a sladkých nápojů je velmi chutná. Jablka a skořice jsou jako ořechy a med – výborně se k sobě hodí. Tedy kdykoliv pečete s jablky, nezapomeňte, vedle hrozinek, přidat i poctivou dávku skořice. Vůně je nepopsatelná. Podobnou výtečnou kombinací jsou švestky se skořicí. Skořice se používá i ve slaných jídlech a to hlavně s česnekem. Na Středním Východě je populární přísadou do jídel z kuřete, jehněčího a ryb.
Skořice díky svým antibakteriálním účinkům dodává těmto jídům mimo chuti i výrazně vyšší odolnost vůči mikrobům, tudíž déle vydrží. Máte-li rádi žvýkačky, doporučujeme si do ůst dát se žvýkačkou i úlomek skořice - je to velmi chutné a navíc zdravé.
Více informací
SKOŘICE CELÁ TYČE 40cm (Cinnamomum cassia) Ke komerčně nejvýznamnějším druhům skořicovníku patří tyto dva druhy, skořicovník čínský (Cinnamomum casia), kde se kůra získává z větví starších stromů. Je méně aromatická a tmavěji zbarvená a skořicovník ceylonský (Cinnamomum verum), pocházející z Indie, kde se kůra získává z tříletých výhonů. Oba druhy jsou tropické dřeviny z čeledi vavřínovitých (Lauraceae). Skořice pochází z Cejlonu. Dnes se pěstuje na plantážích v malých keříčkách v Indii, Indonesii, Číně a Vietnamu. V evropské kuchyni je skořice využívána především k dochucení a ovonění sladkých pokrmů, dortů a moučníků, používá se do svařených vín a punčů, přidává se do kompotů, kečupů a k dochucení tradiční rajské omáčky. Dlouhé tyče se často používájí jako adventní dekorace. V asijské kuchyni má mnohem širší využití, přidává se do mnoha kořenících směsí, ale i do luštěnin, obilovin a pokrmů ze zeleniny. Skořice odstraňuje křeče, upravuje trávení a zvyšuje apetit. Olej z kůry skořicovníku působí antisepticky, prohřívá a prokrvuje celý organismus, povzbuzuje srdce a krevní oběh.
Více informací