Jednodruhové koření

SKOŘICE ZLOMKOVÁ (Cinnamomum cassia) Ke komerčně nejvýznamnějším druhům skořicovníku patří tyto dva druhy, skořicovník čínský (Cinnamomum casia), kde se kůra získává z větví starších stromů. Je méně aromatická a tmavěji zbarvená a skořicovník ceylonský (Cinnamomum verum), pocházející z Indie, kde se kůra získává z tříletých výhonů. Oba druhy jsou tropické dřeviny z čeledi vavřínovitých (Lauraceae). Skořice pochází z Cejlonu. Dnes se pěstuje na plantážích v malých keříčkách v Indii, Indonesii, Číně a Vietnamu. V evropské kuchyni je skořice využívána především k dochucení a ovonění sladkých pokrmů, dortů a moučníků, používá se do svařených vín a punčů, přidává se do kompotů, kečupů a k dochucení tradiční rajské omáčky. V asijské kuchyni má mnohem širší využití, přidává se do mnoha kořenících směsí, ale i do luštěnin, obilovin a pokrmů ze zeleniny. Skořice odstraňuje křeče, upravuje trávení a zvyšuje apetit. Olej z kůry skořicovníku působí antisepticky, prohřívá a prokrvuje celý organismus, povzbuzuje srdce a krevní oběh.

STÉVIE SLADKÁ (Stevia rebaudiana) Stévie sladká, nazývána také stévie cukrová, sladká tráva, medové lístky) je bíle kvetoucí světlomilná tropická rostlina z čeledi hvězdnicovité. Původní oblast výskytu jsou tropické a subtropické oblasti Jižní a Střední Ameriky. Cení se jí kvůli jejím léčivým účinkům a hlavně kvůli vysoké sladivosti. Stévie se používá především jako náhražka cukru, ale ve vyšší koncentraci může mít poněkud lékořicovou příchuť. Stevie jako sladidlo je na rozdíl od cukru téměř nekalorická, nepřispívá k tvorbě zubního kazu a je vhodná i pro diabetiky. V listopadu 2011 byla stévie v Evropské unii schválena jako přídatná látka do potravin pod označením E 960. Očekávalo se, že toto rozhodnutí může mít výrazný dopad na trh s cukrem a sladidly. Jako první využívaly rostlinu kmeny známé jako Guaraní v Paraguayi a Brazílii. Sladili si s ním maté a používali ho také v přírodní medicíně (na pálení žáhy, cukrovku, jako ústní vodu).

ŠKUMPA KOŽELUŽSKÁ - SUMAH (Rhus coriaria) Je to dřevina z čeledi ledvinovníkovitých (Anacardiaceae). Nízký strom, nebo keř má lichospeřené listy, složené z podlouhlých zubatých lístků, plodem je peckovice. Divoce roustoucí keř pochází z oblasti Sředozemního moře. Dnes je hojně rozšířen v Libanonu, Turecku a Sýrii. Sumah má mírně nakyslou chuť, proto se využívá jako náhražka octa, citrónu nebo tamarindu. Je velice oblíbeným kořením v libanonské, syrské a turecké kuchyni. Je vhodný do jogurtových dipů, salátů, do luštenin a rýže, ale i na kuřecí maso, ryby, na kebab a do různých vývarů. Používá se jako diuretikum, při onemocnění močového měchýře a k úpravě trávení.

ŠAFRÁN SETÝ (Crocus sativus) Šafrán jsou sušené blizny šafránu setého, který kvete od září do října fialovými květy. Během šestidenní doby květu se ručně odstřihávají blizny, které se později suší, přičemž ztrácejí 80% své hmotnosti. Na 500g šafránového koření je potřeba 300 000 až 400 000 tisíc blizen. To vysvětluje proč je šafrán nejdražší koření světa. V kuchyni se využívá do pokrmů jako paela, rizoto, do rybích polévek, k jehněčímu a drůbežímu masu. Barví pečivo, koláče apod. Je dobrý s mrkví, chřestem, houbami, pórkem, dýní, tykví a špenátem. V lidovém lečitelství se údajně rozpuštěný ve vodě používal proti výtokům z očí a uší, a jako afrodiziakum. Pro těhotné ženy mohou být terapeutické účinky šafránu nebezpečné, ve větším množství má narkotizující účinek a nad 10g může být dávka i smrtelná.

ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ (Salvia officinalis) Šalvěj je stálezelená bylina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Dorůstá výšky až 80cm, má šedozelené oválné lehce ochlupené listy. V červenci kvete světlemodrými až fialovými květy. Pochází ze severu Středomoří. Dnes je rozšířená od střední Evropy až po Malou Asii. Šalvěj napomáhá trávení tučných pokrmů vepřového masa, hus, jatýrek a kachen, používá se do paštik, nádivek a marinád, je vhodná k rybám, k telecímu a skopovému masu, do mletých mas a klobás. Ze šalvěje se též vyrábí máslo a ocet. Můžeme šalvěj použít i jako čaj či kloktadlo pro svůj antibakteriální účinek v dutině ústní, uplatnění má i při zánětu dásní a paradentóze, čaj napomáhá k odstranění celkové nervozity, zklidní organismus, odstraňuje noční pocení a oživuje krevní oběh.

ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ (Salvia officinalis) Šalvěj je stálezelená bylina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Dorůstá výšky až 80cm, má šedozelené oválné lehce ochlupené listy. V červenci kvete světlemodrými až fialovými květy. Pochází ze severu Středomoří. Dnes je rozšířená od střední Evropy až po Malou Asii. Šalvěj napomáhá trávení tučných pokrmů vepřového masa, hus, jatýrek a kachen, používá se do paštik, nádivek a marinád, je vhodná k rybám, k telecímu a skopovému masu, do mletých mas a klobás. Ze šalvěje se též vyrábí máslo a ocet. Můžeme šalvěj použít i jako čaj či kloktadlo pro svůj antibakteriální účinek v dutině ústní, uplatnění má i při zánětu dásní a paradentóze, čaj napomáhá k odstranění celkové nervozity, zklidní organismus, odstraňuje noční pocení a oživuje krevní oběh.

ŠÍPEK OPLODÍ (Cynosbati fructus) Šípek je zbavený semen, oplodí doporučujeme na 1-2hodiny namočit, před přípravou zvěřinových specialit. Úžívá se k přípravě odvarů a čajů.

TYMIÁN OBECNÝ (Thymus vulgaris) Tymián je malý víceletý stálezelený polokeř, dorůstající výšky až 40cm. Patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Listy jsou malé, šedozelené barvy, květy narůžovělé až fialové. Pochází z oblasti Středozemního moře. Dnes se pěstuje všude v mírných klimatických podmínkách. Tymián je základní bylinou evropských kuchyní, na rozdíl od ostatních bylinek vydrží dlouhé vaření. Používá se k přípravě zvěřiny a drůbeže, do nádivek, polévek a omáček (tradiční česká svíčková), v dušených pokrmech s kombinací piva a červeného vína, do paštik, klobás a mletých mas. V lidovém léčitelství bývá tymián doporučován k léčbě horních cest dýchacích, rozpouští hlen a uvolňuje křeče. Jsou mu též připisovány účinky ke snížení tělesné teploty, zklidnění organismu a účinky dezinfekční. Přínáší úlevu při astmatu a bolestech v krku.

TYMIÁN OBECNÝ (Thymus vulgaris) Tymián je malý víceletý stálezelený polokeř, dorůstající výšky až 40cm. Patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Listy jsou malé, šedozelené barvy, květy narůžovělé až fialové. Pochází z oblasti Středozemního moře. Dnes se pěstuje všude v mírných klimatických podmínkách. Tymián je základní bylinou evropských kuchyní, na rozdíl od ostatních bylinek vydrží dlouhé vaření. Používá se k přípravě zvěřiny a drůbeže, do nádivek, polévek a omáček (tradiční česká svíčková), v dušených pokrmech s kombinací piva a červeného vína, do paštik, klobás a mletých mas. V lidovém léčitelství bývá tymián doporučován k léčbě horních cest dýchacích, rozpouští hlen a uvolňuje křeče. Jsou mu též připisovány účinky ke snížení tělesné teploty, zklidnění organismu a účinky dezinfekční. Přínáší úlevu při astmatu a bolestech v krku.

VANILKA LUSK 14-18cm (Vanilla planifolia) Vanilkové tobolky jsou plody tropické popínavé liany z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Vystoupavá až několik metrů dlouhá lodyha má vzdušné kořeny, kterými se poutá k opoře. Má dužnaté, vejčité listy a velké krémové květy. Pochází z jižního Mexika. Dnes se pěstuje také na Madagaskaru, Réunionu a Komorách. Dávno před tím, než si Mexiko podrobyli Španělé, přidávali staří Aztékové vanilku do horké čokolády a kakaa. Dnes se vanilka používá především k aromatizaci mléčných výrobků, zmrzliny, pudinků, smetany, čokolády, likérů, krémů a nejrůznějších cukrovinek, ale třeba i k ovonění tabáku. Vanilkový cukr si můžete vyrobit i doma tím, že do uzavíratelné skleničky dáme jeden vyškrabaný lusk vanilky společně s 200-250g cukru. Necháme působit minimálně 5-6 týdnů. Indiáni používali vanilku pro její léčivé a afrodisiakální účinky. V dnešní medicíně se používájí výtažky vanilky do povzbuzujících preparátů k úpravě zažívání.

VANILKA LUSK 18-19cm (Vanilla planifolia) Vanilkové tobolky jsou plody tropické popínavé liany z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Vystoupavá až několik metrů dlouhá lodyha má vzdušné kořeny, kterými se poutá k opoře. Má dužnaté, vejčité listy a velké krémové květy. Pochází z jižního Mexika. Dnes se pěstuje také na Madagaskaru, Réunionu a Komorách. Dávno před tím, než si Mexiko podrobyli Španělé, přidávali staří Aztékové vanilku do horké čokolády a kakaa. Dnes se vanilka používá především k aromatizaci mléčných výrobků, zmrzliny, pudinků, smetany, čokolády, likérů, krémů a nejrůznějších cukrovinek, ale třeba i k ovonění tabáku. Vanilkový cukr si můžete vyrobit i doma tím, že do uzavíratelné skleničky dáme jeden vyškrabaný lusk vanilky společně s 200-250g cukru. Necháme působit minimálně 5-6 týdnů. Indiáni používali vanilku pro její léčivé a afrodisiakální účinky. V dnešní medicíně se používájí výtažky vanilky do povzbuzujících preparátů k úpravě zažívání.

VANILKA MLETÁ (Vanilla planifolia) Vanilkové tobolky jsou plody tropické popínavé liany z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Vystoupavá až několik metrů dlouhá lodyha má vzdušné kořeny, kterými se poutá k opoře. Má dužnaté, vejčité listy a velké krémové květy. Pochází z jižního Mexika. Dnes se pěstuje také na Madagaskaru, Réunionu a Komorách. Dávno před tím, než si Mexiko podrobyli Španělé, přidávali staří Aztékové vanilku do horké čokolády a kakaa. Dnes se vanilka používá především k aromatizaci mléčných výrobků, zmrzliny, pudinků, smetany, čokolády, likérů, krémů a nejrůznějších cukrovinek, ale třeba i k ovonění tabáku. Vanilkový cukr si můžete vyrobit i doma tím, že do uzavíratelné skleničky dáme jeden vyškrabaný lusk vanilky společně s 200-250g cukru. Necháme působit minimálně 5-6 týdnů. Indiáni používali vanilku pro její léčivé a afrodisiakální účinky. V dnešní medicíně se používájí výtažky vanilky do povzbuzujících preparátů k úpravě zažívání.